11. - 13.června 04
Mrholí, mrholí,mrholí, to vlhko padá k zemi
mrholí, mrholí, mrholí a nějak divně je mi
vláha padá na vlasy, je uplakaný počasí …
Waldemar Matuška

     Na úvod musím konstatovat, že všichni. Ale bylo to o fous.

     Již v pátek, kvůli aklimatizaci, přijeli Bořanovičtí. Hanka po chvíli vytáhla speciální lék na zjasnění oka, zbystření mysli, zpevnění rukou a zvýšení stability. Zkapalněná jablka. Notně jsme si zavdávali a vzpomínali na léta minulá i dávná. Ach ta paměť. Když jsme se lahvince podívali až na dno, Natálka přikvačila s další, tentokrát naší provenience. Po půl třetí ráno, když se východní obzor začal pomalounku jasnit, jsme usoudili, že bychom mohli jít na kutě, abychom ty Halouny skutečně přežili.


Důkladná příprava na zítřek

     V sobotu ráno se začali sjíždět hosté = účastníci. Na zahradě je vítaly čtyři pobledlé a potácející mátohy, které blekotaly něco o jabkách. Nicméně se přijíždějící dostali rychle do obrazu a někteří zalitovali, že nepřijeli už včera. Tak jsme asi nevypadali nejhůř.

Při nezbytné kávě jsem všechny seznámil s tím, co je čeká a nemine. Kupodivu to všichni napoprvé pochopili. Asi umím dobře vysvětlovat. Když jsem sháněl jednoho pomocníka pro přípravu, zvedlo se mnoho ochotných rukou. Asi všichni chtěli pomáhat pro zdar akce. Jenže, kdo by soutěžil. Tak to nakonec „odnesl“ Vašek.


Pod slunečníkem bylo příjemně

     Z celé soutěže jsme stihli odehrát dvě hry. Pak se na to asi jmenovec tam nahoře nemohl dívat a pokropil nás vydatným lijákem, před kterým jsme zbaběle prchli do hospody. Zde jsme se před deštěm ukryli pod slunečníkem, dali si pivko a někdo pro zahřátí polévku, čaj s rumem nebo kafe. Prostě, kdo měl na co chuť. Už už to vypadalo, že se počasí umoudří. Modrá obloha a sluníčko nás naladily, ale než jsme stihli zaplatit, tak se přihnal další mrak a další déšť. V tu chvíli bylo jasné, že kdo chce přežít Halouny, nesmí do lesa. Při soutěživém duchu soutěžících by pohyb po mokrých a kluzkých kamenech mohl neplánovaně zmenšit členskou základnu. Raději jsme se vrátili zpět na zahradu.

     Co počít s nečekaně nabytým časem. Účastníci noční párty to vyřešili po svém. Dohnat spánkový deficit. Petra mezitím rozdráždila oheň, příprava na grilování, ostatní po kávě a zákuscích se jali odpočívat. Nudící děti se marně dožadovaly společenských hrátek typu „Městečko Palermo“ a „Léča“.

     Větší úspěch zpočátku mělo Palermo. Unavení dospělí se dobrovolně odebrali na „hřbitov“, aby tak dotvořili atmosféru hry. Pro nadbytečný počet mrtvol se však hra nemohla uskutečnit. Až po velkém boji a přemlouvání se našlo pár nadšenců a s vervou vlastní čtveráctvu se pustilo do „zeleninové směsi“ (rajčata-papriky-léčo). To mělo úspěch. Pak jsme chvíli hráli posílání předmětů (nejprve jednoho, posléze asi šesti) v kruhu sem a tam. Byla to dobrá mela. Každou chvíli z neočekávané strany přiletěl nějaký předmět na nebohého a nepřipraveného chytače.To nás trochu probralo. Závěr her se odehrál v duchu mrkání, prchání, skákání a chytání, totiž, „Na mrkanou“. To už je taková naše klubovní hra při které se nejvíce vyblbneme.


Palermský hřbitov

Fotbálek je fotbálek

     Po grilování jsme si samozřejmě, tedy pánové, nemohli nechat ujít fotbal. Vždyť se hrálo ME. Tak jsme fandili Španělům, dámy nám spílaly a nejapně komentovaly. Ať prý kluci raději zahrají a zazpívají a jiné podobné, v tu chvíli, nesmyslné návrhy. Ostatně o poločase nám to přepnuly na nějaký romantický, slzy ronící příběh. Naštěstí přestávka trvá krátce.

Nakonec došlo i na to hraní. Bylo to takové komorní brnkání. Hezky se nám při tom usínalo.

     Druhý den to vypadalo na umoudřené počasí. Svítilo sluníčko a my začali plánovat, co podnikneme. Původně se mělo dokončit přežívání Halounů, ale to se jaksi nekonalo. Zvítězila myšlenka na výlet. A my znalí blízkého okolí jsme hned určili cíl. Plešivec. Ostatní kupodivu neprotestovali. Něco málo jsme pojedli, naskládali se do vozidel a vyrazili směrem na Hostomice. Pořád bylo hezky. V Běštíně jsme zaparkovali na návsi (tak to alespoň vypadalo) a s chutí jsme vyrazili vstříc vrcholu. Protože jsme s Natálkou loni úspěšně zvládli výstup na zdejší horu, vyhnuli jsme se letos loňskému bloudění. Cesta nás nejprve zavedla ke Smaragdovému jezírku. Loni bylo smaragdovější a hlavně čistší. A pořád bylo hezky.


Výprava na Plešivec

     První část cesty vedla po vrstevnici, to se to šlapalo. Teď už se muselo jít kolmo. A samozřejmě, že si to ten nahoře přihasil s deštěm. Nejprve mírným, takovým nesmělým, ale čím více jsme se blížili k vrcholu tím vydatnějším. A přidal k tomu trochu větru a stáhnul topení.


To je výhled

     Na vrcholu jsme slibovali nádherný rozhled. Na Brdy. Na Zdice. A zatím nízké olověné mraky a déšť umožnily rozhled na nejbližší okolí. Naštěstí na vrcholu byla stříška, pod kterou jsme se vtěsnali v blahé naději, že se počasí umoudří. Neumoudřilo. Raději jsme se vydali zpět k autům. Za stálého deště jsme sestupovali do údolí. Jihočechům se podařilo se nám ztratit, nebo že bychom my je ztratili? No nic. Podstatné je, že díky technice jsme se opět našli. To už jsme na úpatí a překonáváme poslední metry k Běštínu a k našim vozidlům.Samozřejmě, že přestalo pršet a vysvitlo sluníčko. Jessa, která se proháněla ve vysoké trávě, připomínala úplně jiné zvíře, jen ne psa. Trochu jsme se osušili a nasedli do vozidel a vydali se různými směry k domovů. To teda byl podařený výlet.

     Jak už jsem řekl, Halouny jsme přežili. Ale bylo to o fous. Těch nástrah …

PeR

Halouny přežili:
VaM, HaM, ViMj, MaP, MiP, DaH, MaH, TeHj, AnHj,PeR, NaR, PeRj,KaRj

Host:Vašek

Pejskové:
BeM, JeR

Nemoc v účasti zabránila:
MaPj, KrPj

Zbaběle se nedostavili:
MiM, PeMj, JaMj, Dáša