Sobota 5.4.2003
Pes vypuštěný volně do prostoru může směřovat ke třem cílům: Při odpočívání v občerstvení na břehu Vltavy, kam jsme zavítali, po zdolání náročného putování za objevem středu Čech, nás Hanka informovala o možné další akci: „Pochod za povidlovým koláčem“ v okolí Benešova. Kdo chce, tak může jít s nimi. Vašek k tomu hned dodal, aby bylo všem zavčasu jasno, že v tomto termínu bývá vždy hnusně. Tedy nehezké počasí. Nicméně jsme se tímto sdělením nenechali odradit a přislíbili účast. Jak se později ukázalo, nestačilo to na přiznání clubovní akce (chyběl ještě jeden pochodující člen clubu). V sobotu ráno kolem osmé hodiny jsme se sešli na parkovišti u benzinové pumpy Agip na Chodově. Řidiči (Vašek a já) jsme si vyměnili informace o závadách na našich vozidlech. Já jsem ji odstranil hravě (výměna stěračů, abych alespoň něco viděl), ale Vašek a jeho pravděpodobný děravý chladič, to mohl být problém. Zatímco my řešili auta, dámy prověřily nákupní možnosti (bagety apod.) a neúspěšně se pokusily rozměnit dvoutisícovku. Když jsme byli připraveni, vyjeli jsme vstříc pochodu. Vašek vpředu a já se ho držel v závěsu jako klíště. Přesto jsem několikrát viděl jeho beznadějně se vzdalující záď a to naše vozidlo nechtělo a nechtělo jet. Inu chybějící koníci ve spřežení se projevili. Prokličkovali jsme Benešovem, zaparkovali v boční uličce a zjistili, že v autech bylo poněkud tepleji. Topení je topení.
Trasa pochodu vedla z Benešova přes Žabovřesky – Václavice – Kožlí – Konopiště opět do Benešova. Na papíře to vypadalo mírumilovně a asi by to i mírumilovné bylo, kdyby.. Kdyby Bendy nezachytil čerstvou stopu a neprobudila se v něm krev předků. To bylo tak. Když jsme míjeli zříceninu hradu Kožlí, ukrytou někde v lese ve vzdálenosti pouhých 500 metrů, usoudili jsme, že zacházka nám neublíží a ani nás moc nezdrží. Já s Natálkou, Hankou, Bendym a Jesou jsme se vydali v stopách turistů pochodujících před námi, kteří vypadali tak zasvěceně, že jsme nějak zapomněli sledovat cestu.
Nakonec se ukázalo, že on měl větší štěstí. Nějací lidé ho upozornili na běhajícího flekatého psa a Vašek už si zjednal pořádek. To byla asi jediná, ale doopravdy, dramatická situace na pochodu. Zbytek cesty proběhl v poklidu. Uondáni jsme se dovlekli do cíle, vyfasovali koláč a diplom, objednali si polévku, ta se musela ještě asi 10 minut vařit, aby byla teplá (mě se zdálo, že to byla marná snaha), párky, čaj a kávu. Dámy si na zdar akce připili fernetem. Zavzpomínali jsme i na ostatní Čtveráky a unaveni, ale spokojeni jsme frčeli domů, do tepla, do pohodlí, do postele. Petr P.S. |