To se mi takhle jednou ozval Dalibor, jestli prý nebudeme o víkendu 15. srpna na Halounech. Že by se na nás přijeli podívat. A jestli nevím, co dělají ostatní. Hele akce, zapálilo mi a napsal jsem pozvánku na stránky a začal jsem žhavit dráty. Stala se neuvěřitelná věc. Všichni mohli.

Tak se stalo, že jsme se 15. srpna v odpoledních hodinách sjížděli na zahradě na Halounech. Tradičně jsme si pokecali, rozdělali oheň a chystali nějaké dobroty. Jessa tuto část naše počínání pozorovala s velkým očekáváním.

Jak to probíhalo dál. Tradičně. Pojedli jsme, popili jsme, páni muzikanti naladili nástroje a pak kupodivu hráli a hráli a hráli až do pozdních nočních hodin. Škoda jen, že basa odpočívala nevyužita bůhví kde. Martine, to se jí a nám dělá!

Po ukončení hudební produkce jsme se odebrali na lože. Vašek s Hankou si vyzkoušeli bivakování u dohasínajícího táboráku. Moc jsem jim to nezáviděl. Byla docela kosa.

Druhý den po svačino-snídani se hosté začali chystat na cestu domů. Opět se potvrdilo, že neplánované akce se většinou vydaří. Tato nebyla výjimkou.
Dámy a pánové, to už bylo letošní 9. hraní. To nám to utíká.

Dalibore, to byl dobrý nápad nás takhle vytáhnout.

Petr