1. května 2002

Být mladá a ošklivá je právě tak málo potěšující,
jako být krásná, ale stará.

Rochefoucauld

Je to zvláštní, ale poslední dobou se nějak podezřele snadno a včas dostavujeme na naše společné akce. I tentokrát. A to jsme sraz umístil pro jednu část clubu až na parkoviště u Cukráku. A ještě v tak nekřesťanskou hodinu (sraz v 8.30, ve sváteční den vstávat tak brzo). Jihočeská větev clubu nás měla čekat okolo 10.00 hod. ve Zvíkovském podhradí. Poněkud smělý plán, ale kupodivu vyšel. A to jsme museli ještě vyřešit problém s Vaškovým autem, které si usmyslelo, že si bude přidávat a ubírat plyn podle sebe. Inu umělá inteligence. Časovou ztrátu jsme pak naháněli zvýšenou rychlostí při přesunu na jih. Pro ostatní silnější vozidla to nebyl problém, ale naše „Felda“ se asi divila, co se to děje a ujížděla jako o život.

Při příjezdu do Zvíkovského podhradí se nám ozval Dalibor a dirigoval náš průjezd městečkem až na parkoviště. Zde jsme odstavili naše schvácené ocelové oře a dál jsme se vypravili po svých. Někdo po dvou, někdo po čtyřech (Bendy a Alf). Dál, to jsem měl namysli hrad. Naše cesta záhy byla přerušena občerstvením. Klobásky, párečky, pivíčko, držťková, kdo by odolal. Náležitě povzbuzeni a posilněni jsme pokračovali dál na Zvíkov.

Po prohlídce hradu (bez průvodce) jsme se opět vrátili do již známé občerstvovny. Zde jsme nad zlatavým mokem upřesňovali naplánované akce, jako zkoušku našich lodí na Berounce (jestli se udrží na hladině), Vltavu a pěší zdolávání Šumavských hvozdů.Po vyčerpání všech obvyklých i neobvyklých témat jsme se šli podívat na Zvíkovský most. Cestou se jediný Mirek pochlubil s čarodějnicí. Mám takový dojem, že k její likvidaci nedošlo (od řeky jsme byli již daleko a rozdělávat požár v lese...).

Po návratu do Zvíkovského podhradí jsme se na návsi rozloučili s Jihočechy, kteří pospíchali domů, my ostatní jsme vzali útokem místní pohostinstvím. Nejprve jsme se rozložili na terase, ale pak jsme vzali za vděk chládkem v lokálu.

Občerstveni zeleninovými saláty, ovocnými knedlíky, smaženými sýry a podobnými dobrotami jsme opět osedlali naše oře a vydali se směrem ku Praze. Cestou jsme si ještě udělali jednu přestávku, projednali zhavarovanou kanalizaci v Bořanovicích, zhodnotili chování Vaškova vozu (viz výše zmiňovaná závada), slovně odsoudili všechny nepřítomné a tipovali, co nás čeká na protipólu. Nechme se překvapit.

(pro kroniku PeR)

Čarodějnice na Zvíkově neobjevili:
HaM, VaM, MiM, DaH, MaH, NaR, PeR, děti a psi