20. srpna 2006

Skutečný optimismus nespočívá v přesvědčení,
že všechno půjde dobře,
ale v názoru, že ne všechno půjde špatně.

DUTOURD

Na prázdninový čas jsme si naplánovali cestu za Ludmilou v bláhové naději, že vidina sklenky dobrého mělnického moku naláká další cykloturisty. Skutečnost však byla jiná. Museli jsme si to tradičně odšlapat ve čtyřech a tudíž z plánované akce se rázem stala neakce.

Náš záměr, na kolech dojet podél Vltavy až do Mělníka, tam se posilnit Ludmilou a plni energie se vrátit podél Labe přes Neratovice do Bořanovic, se nezdařil. Kde se však stala chyba. Po důkladném rozboru se ukázalo, že naprosto selhal průzkum. Tak trestuhodně zanedbaná rekognoskace terénu, měla za následek naše časté bloudění. Čí to však byla chyba. A zde je třeba se pravdě podívat do očí a pokorně přiznat, že moje. Až příliš jsem se spolehl na různé mapy (turistické i cyklo) a všemocný internet, kde jsem pročítal odkazy o této trase. Již dopředu jsem věděl, že se cesta na několika úsecích mění v tankodrom, věděl jsem, že cesta bude z větší části kopírovat turistickou značku (červenou), ale netušil jsem, že značka je taková vějička na nezkušené kolaře, která je několikrát zavede do cyklokrosových terénů. Ukázalo se, že jsme se měli raději držet na silnici.
Postupně jsme tak nabírali čím dál větší časovou ztrátu.

Z Řeže vede stezka po pravém (východním) břehu Vltavy. V úseku cca 3 km se vine nad korytem řeky ve výšce 3 metrů a po pravé ruce se strmě tyčí kamenný svah porostlý náletovými dřevinami. Stezka je docela úzká a slabší povahy raději kola vedou. Proto jsme se rozhodli neriskovat a jet po levém břehu. Jaké však bylo naše překvapení, když jsme přejeli lávku a ocitli jsme se na nádraží, ze kterého nevedla žádná cesta. Pouze po kolejích nebo zpátky. Pak jsme si všimli úzké cestičky na druhé straně kolejí. Rychle jsme přenesli kola a vydali se po ní. No, že bychom si zrovna pomohli. Naštěstí jsme záhy dojeli do Libčic nad Vltavou, kde náš problém, jak se dostat zpátky na druhou stranu řeky, vyřešil příjemný převozník, který nás za mírný poplatek převezl do Máslovic. To nás tak potěšilo, že jsme neodolali a využili zdejší občerstvení a objednali si kávu. Naše objednávka obsluhu (třikrát nekafe a jednou kafe) poněkud zaskočila, ale poradila si s ní. Jen na objednané mléko do kávy nedošlo. Přivezli jim místo něho citrónky.
Naše časová ztráta se prohlubovala.

Z Máslovic jsme pokračovali do Kralup. V Dolánkách nás zaujali selátka vietnamských čuníků. Odborným zrakem jsem poměřili jejich velikost, podrbali jsme je na rypáčkách, vyfotili se je a opět šlapali dál. Než jsme vjeli do Kralup, tak jsme ztratili červenou značku. Někde si, mrška, klidně odbočila a nás nechala na holičkách. Jenže na nás si nepřišla. Zkušeně jsme se přesunuli k řece, a hle, značka se opět objevila. Protože byl čas oběda, nechali jsme se zlákat předzahrádkou vinárny Na nábřeží. Čepovali Krušovice, tak jsme si na svlažení hrdel dali dvakrát velké a dvě malé. V jídelním lístku jsme chvíli bezradně listovali. Což o to, výběr byl docela velký, ale v poněkud nepříjemných cenách. Vyřešili jsme to polévkou. Slepičí bujón a arménská polévka těžko zapamatovatelného jména. Byla to taková všehochuť, poněkud slaná, ale dobrá.
S tou Ludmilou už to začínalo být dost nahnuté.

Abychom se vyhnuli přejíždění na druhý břeh a za městem zase zpátky, riskli jsme to po zelené směrem na Veltrusy. Díky jednomu domorodci, který v domnění, že jsme cizokrajci, nám začal vysvětlovat cestu k zámku, jsme se záhy ocitli v minulosti. Přesněji řečeno v I. světové válce na letecké základně. Na poli před zámkem stála německá letadla, stany, polní kuchyně a opodál ležela i zdechlina koně. A zde, na válečném poli, došlo k zásadnímu rozhodnutí, obracíme do Bořanovic. Od západu se totiž blížila hrozivá mračna, čas pokročil, Mělník byl ještě daleka, a pak ta cesta zpátky. Ještě než jsme opustili Veltrusy, tak začalo pršet. Nepřízeň počasí jsme přečkali pod velkým deštníkem na zahradě Sport hotelu. Sotva jsme si však objednali, přestalo pršet.

Zpáteční cestu přes Úžice, Netřeba, Korycany, Velikou Ves, Předboj a Bášť jsme zvládli v rekordním čase. Popoháněli nás mraky na obloze a snaha dostat se co nejdříve na metro, dokud nebude ještě nedělní odpolední špička.

V Bořanovicích jsme se pomuchlali s Benďochem, popili kávu, kuli pikle na ostatní Čtveráctvo, upřesňovali jsme si další akce. Jak to tak vypadá, tak asi letos na sever na rozhledny nepojedeme. Je to asi rozumné rozhodnutí. Pozdní roční období, hory, sníh, vánice, mráz, ....

(pro kroniku PeR)
Na Ludmilu nedojeli: HaM, NaR, PeR a VaM

PS 1
Cesta metrem proběhla dobře. Cestou se k nám přidali další kolaři a ostatní cestující měli pochopení.
PS 2
Hanka zjistila, že vinobraní v Mělníce je kolem 23. září. Tak opět pojedeme, ne….