Další clubovní akce, která se rodila takřka v porodních bolestech. Do poslední chvíle nebylo jasné, kdo vlastně přijde. Nejlépe to dokumentuje následující výměna názorů, která se uskutečnila na našich stránkách:

Přes všechny těžkosti jsme se nakonec v sobotu v deset dokázali sejít před pokladnami v plné síle, resp. počtu. Doprovázela nás dokonce i polovina nejvěrnějších přátel člověka, reprezentovaná Bendym a Jessou. Nelinka bylo indisponovaná a Alf, ten si asi válel šunky na Hosíně, pokud se nešel projít do blízkého i vzdáleného okolí. Tak, co se vlastně změnilo od naší poslední, květnové, návštěvy:

• především bylo míň návštěvníků, po našem vstupu, hrdě zářilo na počítadle počítající lidi prošlé turnikety číslo 128 (na jaře jich už v tu dobu bylo přes 6.000).
• bylo podstatně chladněji, něco málo nad nulou,
• dostali jsme se do pavilonu Indonéská džungle, kde jsme se trochu zahřáli, včetně psovodů, které Hanka přišla obětavě vystřídat,
• stihli jsme krmení tučňáků včetně naučného výkladu,
• sami jsme se stihli nakrmit; nejprve v občerstvení U supa, kde to sice bylo na stojáka, ale s úžasným výhledem na orla východního (viz. dále), pak jsme se přesunuli k občerstvení u restaurace před pavilonem šelem a zakončili jsme to v občerstvení V Oboře,
• ani na kozičky v Dětské ZOO jsme nezapomněli a zakoupili pro ně něco na zub; ty potvůrky jsou ale nenažrané,
• gorily, pavilon šelem, vodní ptáci a horské ovce; ve výčtu pozorovaných zvířat v dolní části chybí slon, hroch a nosorožec, nějak se přihodilo, že jsme je minuli,
• jó, to už s námi nebyl Mirek, který i s Petrou odkvačil za dalšími povinnostmi,
• vydry se nekoupaly, nelovily a nepředváděly se, prostě nebyly; a to chtěla Kristýnka vidět jejich krmení,
• zato lední medvědi se předváděli, počasí jim šlo evidentně k duhu,
• přibylo stánků s občerstvením (nebo jsme je posledně nezaregistrovali?),
• s Natálkou jsme trénovali na budoucí úlohu babičky a dědečka, když jsme se starali o Filipa.

A co nás zaujalo:

• všechny, letové cvičení orla východního, který ve voliéře cvičně mával křídly, postupně zrychloval a když se mu zdálo, že to tentokrát vyjde, vystartoval proti kleci. Po tvrdém nárazu se neslavně zřítil k zemi a se schlíplým ocasem (pera vláčel po zemi) a hlavou svěšenou se houpavým krokem odebral do úkrytu, odkud po chvíli vyrazil k novému, stejně neúspěšnému, pokusu,
• Terezku Mirkův výrok: „11:15. Krmení mě!“, který byl vyřčen na pochodu kolem stánku s občerstvením od pavilonu tučňáků k pavilonu goril,
• malého Filipa lanová prolézačka u pavilonu goril, kde si hrál na chovance pod dohledem „babičky" Natálky.