3.března 2007

Obě ruce na volantu měj,
sám sobě život zachovej.

Vaškovo řidičské mudrosloví

Šumava:

Již v listopadu bylo rozhodnuto, že si prodloužíme v březnu víkend a pojedeme na Šumavu lyžovat. Ubytování mělo být v již vyzkoušeném penzionu v Černé v Pošumaví. Jenže letošní zima zimním radovánkám nepřeje a protože sněhové podmínky byly nejisté, vymysleli Jihočeši náhradní řešení.

Alpy:

Budeme jezdit za sněhem do Alp. Dalibor s Magdou vybrali i lyžařské středisko a dokonce se postarali o informovanost ostatních členů posláním jeho www adresy.

Problémy:

Záhy se však objevily první problémy. Milena svoji účast odřekla již dávno pro jiné povinnosti a Martin pro svůj ne příliš kladný vztah k lyžím jakékoliv šířky. Jako druhý nakonec odpadl Mirek, kterému se náhle objevil již dlouho plánovaný turnaj, na kterém nemohl chybět. Dalo by se říci, že tradičně. Pak se Vaškovi poděkovalo vozidlo za jeho péči a postavilo si hlavu, že nikam nepojede. Muselo do servisu a jeho oprava se prodlužovala. Konec a výsledek opravy nejasný. A aby všem problémům nebyl konec, tak Daliborovi naplánovali na pondělí rehabilitaci a tudíž by si museli prodloužený víkend zkrátit.

Sphera:

Na před akčním pivním srazu ve Spheře jsme zhodnotili naše možnosti a nakonec se Vašek s Daliborem telefonicky dohodli nejen na zrušení lyžařského zájezdu do Alp, ale i cesty na Jih. Ale co s volným víkendem? Rozhodli jsme se místo na Šumavu a do Alp pojedeme do Českého středohoří a zdoláme Milešovku. Cestou ještě zdoláme zříceninu hradu Kostomlaty pod Milešovkou a když budeme mít čas, tak na zpáteční cestě ještě zkontrolujeme stav Házmburku. Ten jsme kdysi s Vaškem navštívili. Marně jsme lákali Martina, ať jede s námi a slibovali mu modré z nebe. Odolal.

Počasí:

Když jsem se v sobotu ráno probudil a podíval se na oblohu, bylo sice zataženo, ale nevypadalo to na nějaké nepříjemné překvapení. Tak jsem uvařil kávu, nalil jí do termosky a Jesse sliboval výlet. Pak jsem se podíval ven a musel jsem se štípnout, jestli nespím. Venku sněžilo. To už psík poskakoval u dveří a dožadoval se ranního venčení. Nebylo to příjemné prodírat se studeným severákem. Posléze již jen pršelo. Okolo jedenácté jsme se domluvili s Bořanovickými, že k nim alespoň zajedeme na společenskou návštěvu a zahrajeme si nějaké hry.

Bořanovice:

Po našem příjezdu už nepršelo. Dokonce svítilo sluníčko. Rychle jsme přehodnotili plány a místo na Milešovku se rozhodli, že po mnoha letech opět Čtveráci stanou na Házmburku. Vašek po zkušenostech s cestou do Chaloupek odmítl být spolujezdcem a ani slibované držení volantu ho neobměkčilo a rozhodl se dělat řidiče.

Cesta:

Díky počasí byla cesta příjemná. Sluníčko svítilo, auto si spokojeně předlo a my vzpomínali na všechny nezúčastněné a hlavně na Martina a jeho slib s chatou ve Švýcarsku. Když jsme míjeli Říp, tak mě poněkud zneklidnila masa černých mračen, která se kupila na severozápadě. Tudíž naším směrem. Ale to už končila dálnice a my se blížili k cíli naší cesty.

Objížďka:

cesta byla naplánována dokonale. Přes Libochovice do Klapý, zde zaparkovat auto a po vlastních se vydat vzhůru na hrad. Jenže cestáři rozhodli jinak a začali opravovat mostík přes nějaký potůček a tudíž byla cesta na Klapý neprůjezdná. Museli jsme jet po objížďce na Chotěšov, Černiv, Slatinu, Sedlec a Klapý. Vašek to komentoval slovy, že si Házmburk alespoň prohlédneme ze všech stran. Stejně nebyl díky mrakům vidět.

Házmburk:

díky objížďce jsme měli možnost si důkladně prohlédnout čedičový kopec na jehož vrcholu byla zřícenina hradu. Dokonce i byla párkrát vidět, když se mraky rozestoupily. Ve Slatině jsme objevili značenou cestu na hrad, a tak jsme zaparkovali vozidlo na příhodném místě, pohledem ocenili nově postavené domky z mezinárodní humanitární pomoci po povodních v roce 2002, připili si na zdar akce a vyrazili na vrchol.

Vrchol:

Zde nás čekalo zaplacení mýtného ve výši 20 Kč na hlavu, Bendy nemusel. Někdy je výhodou být pes. Natálka si zakoupila tradiční turistickou placku (tedy známku). Vašek si vypůjčil klíč od rozhledny a mohli jsme začít s vlastní prohlídkou zříceniny a kochat se nádherným výhledem. I když v tomto počasí byl poněkud horší. Po výstupu na rozhlednu následovala vrcholová odměna a tradiční fotodokumentace. Okolní krajina byla jak na dlani. Za tu námahu jsme byli odměněni i pohledem na Milešovku.

Ve Slatině byla asi zavřená. Tak jsme pokračovali do Libochovic na náměstí. A zde jsme objevili Zámecký šenk. Zvenčí nic moc, taková normální restaurace. Ale uvnitř nás zaujal oddělený salonek pro nekuřáky, milá obsluha, vynikající jídlo a jeho množství, takže se dal i ten Budvar vydržet.

Zámek:

Jídlem naprosto zdevastováni jsme se šli ještě podívat na zámek. A jeho park. Tady nás zaujali pávi sedící vysoko ve větvích. Bohužel už byla pokročilá hodina, začínalo se šeřit a i zima byla větší. Proto jsme nasedli do vozidla a vydali se na zpáteční cestu.

Doma:

Zpáteční cestu jsme absolvovali za deště, ale Vašek nás všemi nástrahami silničního provozu bezpečně provedl až do Bořanovic. Zde jsme si dali pozdní kávu, poklábosili a naplánovali, že určitě se musíme vrátit na tu Milešovku a konstatovali, že i ten zámek s parkem v Libochovicích stojí za prohlídku.

(pro kroniku PeR)
Počasí proklínali, na Házmburk šplhali a v restauraci se devastovali:
HaM, NaR, VaM, PeR, ViM, Bendy