Starý panský rod připomínaný již roku 1152 na Doníně v Sasku. Hrad Donín se připomíná jako pevnost už v 11. století, tehdy se také dočasně dostal do držení českých knížat.
Na začátku 12. stol. jmenoval císař Jindřich V. prvního purkrabího na Doníně a od té doby zůstával hrad pod správou purkrabích, ačkoliv se v jeho vlastnictví střídali němečtí císařové a čeští panovníci. Roku 1152 byl jmenován purkrabím Jindřich z Rotova. V jeho rodu se stalo držení purkrabské hodnosti a správy hradu dědičným, a tak se páni z Rotova začali psát Purkrabí z Donína.
Od 13. století do roku 1562 sídlila jedna větev rodu v severních Čechách, kde držela Grabštejn, Lemberk a Valtínov.
Jiná větev rodu držela Vildštejn, Okoř a Benátky nad Jizerou.
Bedřich byl přívržencem jednoty bratrské. Roku 1526 vystavěl v Benátkách nový zámek, na kterém rod sídlil do roku 1620.
Jiná větev rodu držela Vildštejn, Okoř a Benátky nad Jizerou.
Bedřich byl přívržencem jednoty bratrské. Roku 1526 vystavěl v Benátkách nový zámek, na kterém rod sídlil do roku 1620.
Větev Purkrabích z Donína žijící v Čechách vymřela r. 1640, když před tím ztratila téměř všechny statky za pobělohorských konfiskací.
Erbem Purkrabích z Donína byly dva zkřížené jelení parohy, jichž užívaly bez rozdílu všechny větve tohoto rodu, z nichž obě české větve vymřeli v průběhu 17. století, slezská větev vymřela roku 1711, slezskoněmecká větev dosud žije. Erb je k vidění na náhrobcích v Žehušicích.