Starý štýrský šlechtický rod, jehož sledovatelná genealogie počíná již v polovině 13. století Ottou von Hertberg (asi 1265 – 1338), který získal tvrz Herberstein, po níž rod přijal jméno. Jeho vnuk Otto (1360 – 1405) měl dva syny, Andrease († 1442) a Georga (†1458), kteří rozdělili rod do dvou hlavních linií.
Sigmund (1486-1566), vnuk Andrease, proslul jako habsburský diplomat, který vedl mise do Dánska, Polska a Ruska. Zvláště o Rusku, z pohledu tehdejších Evropanů zemi nesmírně exotické, sepsal knihu, která byla přeložena do mnoha jazyků, částečně i do češtiny.
Mladší Andreasova linie se dále komplikovaně rozdělila na větve Neuberg-Reidberg, Matzen, mladší rakouskou, Windtaus, Wildhaus, Gutenhag, Lankowitz, Pusterwald a Sierendorf. Všechny tyto linie v 18. a nejpozději v první polovině 19. století vymřely.
Z větve Neuberg-Reidberg pocházel Leopold (1655 – 1728), poslední příslušník této linie, který bojoval s Evženem Savojským proti Turkům a vykonával funkci předsedy válečné rady.
Linie Herberstein-Matzen, zvaná též starší rakouská, získala skrze Ferdinanda Ernsta († 1691) jihočeský statek a hrad Landštejn.
Starší Georgova linie se na konci 16. století rozdělila na česko-slezskou a štýrskou větev.
Česko-slezskou větev založil Georg Andreas. Jeho syn Johann Bernhard († 1665), zemský hejtman ve Vratislavi a Hlohově, byl v roce 1652 povýšen na hraběte. Posledním Herbesteinem ze slezské větve byl Johann Leopold Erdmann († 1729).
Štýrskou větev založil Johann Maximilian (1601 – 1680), zemský hejtman ve Štýrsku, v roce 1648 povýšený do hraběcího stavu. Jeho synové se zúčastnili válek s Turky.
Johann Franc padl v boji, Johann Joseph jako rytíř maltézského řádu a velitel řádové lodi porazil turecké vojsko v Africe.
Rod pokračoval skrz Johanna Georga (1660 – 1686), který se podílel na obraně Vídně před Turky.
Johann Franc padl v boji, Johann Joseph jako rytíř maltézského řádu a velitel řádové lodi porazil turecké vojsko v Africe.
Rod pokračoval skrz Johanna Georga (1660 – 1686), který se podílel na obraně Vídně před Turky.
Rod žil převážně v rakouských zemích. Johann Hieronymus (1772 – 1847) získal sňatkem s hraběnkou Henriettou von Salm-Neuburg (1775-1815) statek a zámek Velké Opatovice na Svitavsku; statek i zámek patřily rodu až do konce druhé světové války.
Synové Johanna Hieronyma rozdělily rod na další dvě větvě, z nichž starší lze nazvat velkoopatovickou, mladší libochovickou.
Z první generace velkoopatovické větve lze zmínit bratry Johanna Heinricha (1832 – 1894), komtura řádu německých rytířů a nejvyššího hofmistra arcivévody Friedricha, a Johanna Karla (1836 – 1868), maltézského rytíře a rytmistra mexického císařství. Vedle Velkých Opatovic vlastnila tato větev rodu ještě zámek Střílky u Kroměříže.
Synové Johanna Hieronyma rozdělily rod na další dvě větvě, z nichž starší lze nazvat velkoopatovickou, mladší libochovickou.
Z první generace velkoopatovické větve lze zmínit bratry Johanna Heinricha (1832 – 1894), komtura řádu německých rytířů a nejvyššího hofmistra arcivévody Friedricha, a Johanna Karla (1836 – 1868), maltézského rytíře a rytmistra mexického císařství. Vedle Velkých Opatovic vlastnila tato větev rodu ještě zámek Střílky u Kroměříže.
Mladší libochovickou větev v Libochovicích založil hrabě Johann Fridrich (1810 – 1861), který se oženil s hraběnkou Theresou z Dietrichsteina (1823 – 1895), dědičkou Budyně nad Ohří a Libochovic. Jeho syn Johann Joseph (1854 – 1944) připojil v roce 1896 ke jménu Herberstein jméno vymřelého rodu hrabat Proskovských (Proskau), které kdysi zdědili Dietrichsteinové. Libochovice byly majetkem rodu Herberstein- Proskau do konce druhé světové války. Od té doby žije rod převážně v Rakousku.