Rod Kinských patřil po dlouhou dobu k nejvýznamnějším aristokratickým rodinám v zemi. Jeho příslušníci se do našich dějin zapsali zvláště jako mecenáši věd, umění i důležitých národních institucí. Bez jejich podpory by byl vznik moderního českého národa mnohem obtížnější.
Jméno šlechtického rodu Kinských vzniklo z původního jména Vchynský. Prvním známým předkem byl snad Martin z Medvědíče, žijící na počátku 13. století. V roce 1307 přijali jméno podle tvrze Vchynice na Litoměřicku. Počátkem 17. století byli povýšeni do stavu rytířských hrabat a v 18. století jedna z větví dokonce do stavu knížecího.
Koncem 16. století vynikl Radslav starší Kinský († 1619), podnikavý a úspěšný hospodáře, který podstatně rozšířil rodinný majetek. Jako poručník osiřelých pánů z Tetauru využil podobnosti jejich a svého erbu (tři vlčích zubů) a domáhal se udělení panského stavu. Dal dokonce padělat příslušné listiny. Na počátku 17. století mu byl panský stav udělen.
Jeho bratr Jan († 1590), karlštejnský purkrabí, se nepohodl s císařem Rudolfem, byl zbaven funkce a obžalován „pro faleš“; zemřel však dříve, než mohl být odsouzen.
Jeho bratr Jan († 1590), karlštejnský purkrabí, se nepohodl s císařem Rudolfem, byl zbaven funkce a obžalován „pro faleš“; zemřel však dříve, než mohl být odsouzen.
S císařem Rudolfem měl spory i problematický Václav Kinský (1572-1626), který se dal do služeb jeho bratra a protivníka Matyáše. Později ne zcela čistým způsobem získal několik statků, což vzbudilo bouři nevole mezi ostatními stavy. Byl dokonce odsouzen k trestu smrti, císař jej však omilostnil a trest zmírnil na doživotní vězení v Kladsku. Odtud se mu podařilo uprchnout do Krakova. Když se v revolučním roce 1618 vrátil, podařilo se mu získal zpět dokonce i statek Chlumec, jehož nabytí bylo předmětem dřívějšího obvinění. Údajně však zároveň vyjednával s králem Ferdinandem. Byl vězněn „zimním králem“ Fridrichem Falckým a po bitvě na Bílé hoře byl zvítězivším Habsburkem vyznamenán a Chlumec se mu vrátil už potřetí.
Jiní členové rodu se naopak nekompromisně postavili na stranu odboje. Oldřich Kinský († 1620), patřil k těm, kdo v roce 1618 vyhodili z oken Pražského hradu královské místodržící Viléma Slavatu z Chlumu a Košumberka a Jaroslava Bořitu z Martinitz.
Radoslav mladší Kinský († 1660), vzdělaný šlechtic a znalec mnoha evropských jazyků, byl na prahu stavovské vzpoury zvolen direktorem, účastnil se proticísařského odboje, a byl proto odsouzen ke ztrátě majetku i hrdla. Zachránil se útěkem do Holandska.
V cizině našlo azyl několik dalších členů rodiny Kinských; založili v Belgii a Hannoversku další větve rodu. Když se jejich potomci v 18. století hlásili ke svým českým příbuzným, byli pro rozdílnost náboženství odmítnuti.
Radoslav mladší Kinský († 1660), vzdělaný šlechtic a znalec mnoha evropských jazyků, byl na prahu stavovské vzpoury zvolen direktorem, účastnil se proticísařského odboje, a byl proto odsouzen ke ztrátě majetku i hrdla. Zachránil se útěkem do Holandska.
V cizině našlo azyl několik dalších členů rodiny Kinských; založili v Belgii a Hannoversku další větve rodu. Když se jejich potomci v 18. století hlásili ke svým českým příbuzným, byli pro rozdílnost náboženství odmítnuti.
Bez ztráty majetku vyvázl po porážce stavovského odboje Vilém Kinský († 1634). Dokonce byl, přes protestantské vyznání, povýšen do hraběcího stavu. Stalo se tak na přímluvu vévody Albrechta z Waldsteina, s nímž spojil svůj osud. Když nakonec císař prohlédl Waldsteinovu zradu, došlo i na Kinského. Podruhé svému osoudu neunikl. Byl spolu s Waldsteinem zavražděn v Chebu a veškerý jeho majetek byl zkonfiskován.
Rod pokračovalů v Čechách skrz Jana Oktaviána (†1645), který vládl na Chlumci v těžkých dobách třicetileté války. Byl povýšen do hraběcího stavu.
Jeho starší syn František Oldřich Kinský (1634-1699) byl úspěšným politikem. Zpočátku působil na různých místech v Evropě jako císařský vyslanec. Jeho politická kariéra vyvrcholila v roce 1683, kdy se stal nejvyšším kancléřem Království českého. Po jeho smrti zdědil statky jeho mladší bratr Václav Norbert a podstatně je rozšířil. Měl sedm synů, z nichž dva rozdělili rod na linii hraběcí a knížecí.
Jeho starší syn František Oldřich Kinský (1634-1699) byl úspěšným politikem. Zpočátku působil na různých místech v Evropě jako císařský vyslanec. Jeho politická kariéra vyvrcholila v roce 1683, kdy se stal nejvyšším kancléřem Království českého. Po jeho smrti zdědil statky jeho mladší bratr Václav Norbert a podstatně je rozšířil. Měl sedm synů, z nichž dva rozdělili rod na linii hraběcí a knížecí.
Knížecí linii založil Štěpán Kinský (1679-1749), působící ve službách vídeňského dvora jako vyslanec v Moskvě a v Paříži. Za své politické zásluhy byl povýšen do knížecího stavu s právem primogeniturního dědictví titulu. Zemřel bez dědiců, titul zdědil jeho synovec Jan Josef. Jeho otec, hrabě Filip Kinský (1700-1749), byl to moderně uvažující politik, který působil několik let jako rakouský vyslanec v Londýně. Později vykonával funkci českého kancléře, bránil práva království českého a podporoval české historiky a vědce. Snažil se také vybudovat v Praze novou vzdělávací instituci – šlechtickou akademii. Válka s Pruskem jeho projekt zmařila.
Výrazných úspěchů dosáhl kníže František Oldřich (1726-1792); bojoval v pruských válkách a vyznamenal se v bitvě u Kolína a získal četná vyznamenání, včetně nejvyššího ocenění – Řádu zlatého rouna. Jeho vnuk Ferdinand Jan Nepomuk (1781 - 1812) bojoval jako dobrovolník v napoleonských válkách a zemřel po pádu z koně. Jeho dva synové založili dvě větve knížecí linie.
Mladší span>Josef Ervín (1806 - 1862) zdědil Kostelec nad Orlicí, který byl v majetku rodu do roku 1948, kdy byl span>Františku Josefovi (1879 - 1975 zabaven. Byl jeden z těch, kdo v roce 1938 - 1939 podepsali petici českých šlechtických rodů. Jeho syn Josef zůstal v Čechách, v padesátých letech byl těžce perzekvován. Zámek a statek v Kostelci nad Orlicí mu byl po roce 1989 vrácen.
Primogeniturní větev knížecí linie pokračovala díky Rudolfovi (1802-1836). Proslul jako obětavý vlastenec. Vedle podporování Františka Palackého, Františka Ladislava Čelakovského a Pavla Josefa Šafaříka bylo jeho nejvýznamnějším činem založení Matice české. Údajně pro stále se zvětšující popularitu v Čechách byl vídeňskou vládou pro jistotu poslán ve funkci vyslance do italského Turína a Parmy.
Jeho syn kníže Ferdinand Bonaventura (1834-1904) věnoval velkou pozornost chovu koní, sepsal a vydal s cenným obrazovým materiálem dějiny pardubických parforsních honů. Zemřel v roce 1904 na následky pádu z koně při lovu v okolí Pardubic.
Potomci jeho syna Ferdinanda (1866 - 1916) tuto větev rozdělili na tři další, dodnes žijící větve. Prostřední vlastnila zámek Moravský Krumlov, zkonfiskovaný rodu po druhé světové válce. Potomci této větve dnes žijí především v Rakousku.
Nejmladší větev vlastnila do konce druhé světové války Horažďovice a její potomci žijí věsmes v Německu.
Primogeniturní větev držela Choceň a další statky, které byly po druhé světové válce zkonfiskovány a potomci žijí zejména v Buenos Aires.
Potomci jeho syna Ferdinanda (1866 - 1916) tuto větev rozdělili na tři další, dodnes žijící větve. Prostřední vlastnila zámek Moravský Krumlov, zkonfiskovaný rodu po druhé světové válce. Potomci této větve dnes žijí především v Rakousku.
Nejmladší větev vlastnila do konce druhé světové války Horažďovice a její potomci žijí věsmes v Německu.
Primogeniturní větev držela Choceň a další statky, které byly po druhé světové válce zkonfiskovány a potomci žijí zejména v Buenos Aires.
Hraběcí linnie pokračovala Františkem Ferdinandem (1678 - 1741), Který vykonával řadu diplomatických a státních funkcí, naposledy nejvyššího kancléře. V Chlumci nad Cidlinou dal vystavět nový barokní zámek, který na paměť korunovace císaře Karla VI nazval "Karlova Koruna".
Potomci jeho synovce Františka Ferdinanda (1738 - 1806), za jehož života došlo ke známému selskému povstání u Chlumce nad Cidlinou, rozdělili hraběcí linii na tři větve.
Nejmladší větev žila převážně v Rakousku a Uhrách a vymřela v roce 1960.
Prostřední zdědila statek a hrad Sloup v Čechách, později získala další statky na Moravě, které byly zkonfiskovány po druhé světové válce. V současnosti žijí potomci této větve vesměs v Rakousku.
Nejstarší větev hraběcí linie pokračovala v držení Chlumce nad Cidlinou.
Leopold Josef (1764 - 1831) bojoval v bitvě u Lipska. V Chlumci podporoval umělecké a národní aktivity tamního rodáka Václava Klimenta Klicpery.
Hrabě Oktavián Kinský (1813-1896), jeden z jeho synů, stál u zrodu Pardubické parforsní společnosti a byl jedním z iniciátorů Velké pardubické. Protože zemřel bez potomků, zdědil Chlumec nad Cidlinou syn jeho bratra Jana Zdeněk (1844 - 1932).
Jeho syn hrabě Zdeněk Radoslav Kinský (1896-1975), se pokusil vydávat českou obdobu známých německých gothajských almanachů – periodicky vycházejících soupisů žijící šlechty. První (česko-francouzský ) almanach s názvem „U nás“ vydal v roce 1934, druhý vyšel skutečně na poslední chvíli v roce 1948. Po komunistickém puči byly statky hraběcí linii zabaveny.
Dnes se rodu Kinských mnohé statky v restitucích vracejí:
Václav Norbert (*1924) převzal statek Chlumec nad Cidlinou,
jeho synové převzali po matce Anně Marii dal Borgo-Netolické jméno Kinský-dal Borgo, získali restituovaný hrad Kost.
Hrabě Radslav (*1928), vystudoval přírodní vědy a po roce 1989 převzal restituovaný statek Žďár nad Sázavou. budou znovu vracet. Radslav Kinský (* 1928) vznáší nárok na Žďár nad Sázavou. Podle dosavadních zpráv hodlá v objektu ponechat dnešní muzeum knihy, které je v majetku Národního muzea v Praze.
Nejmladší větev žila převážně v Rakousku a Uhrách a vymřela v roce 1960.
Prostřední zdědila statek a hrad Sloup v Čechách, později získala další statky na Moravě, které byly zkonfiskovány po druhé světové válce. V současnosti žijí potomci této větve vesměs v Rakousku.
Nejstarší větev hraběcí linie pokračovala v držení Chlumce nad Cidlinou.
Leopold Josef (1764 - 1831) bojoval v bitvě u Lipska. V Chlumci podporoval umělecké a národní aktivity tamního rodáka Václava Klimenta Klicpery.
Hrabě Oktavián Kinský (1813-1896), jeden z jeho synů, stál u zrodu Pardubické parforsní společnosti a byl jedním z iniciátorů Velké pardubické. Protože zemřel bez potomků, zdědil Chlumec nad Cidlinou syn jeho bratra Jana Zdeněk (1844 - 1932).
Jeho syn hrabě Zdeněk Radoslav Kinský (1896-1975), se pokusil vydávat českou obdobu známých německých gothajských almanachů – periodicky vycházejících soupisů žijící šlechty. První (česko-francouzský ) almanach s názvem „U nás“ vydal v roce 1934, druhý vyšel skutečně na poslední chvíli v roce 1948. Po komunistickém puči byly statky hraběcí linii zabaveny.
Dnes se rodu Kinských mnohé statky v restitucích vracejí:
Václav Norbert (*1924) převzal statek Chlumec nad Cidlinou,
jeho synové převzali po matce Anně Marii dal Borgo-Netolické jméno Kinský-dal Borgo, získali restituovaný hrad Kost.
Hrabě Radslav (*1928), vystudoval přírodní vědy a po roce 1989 převzal restituovaný statek Žďár nad Sázavou. budou znovu vracet. Radslav Kinský (* 1928) vznáší nárok na Žďár nad Sázavou. Podle dosavadních zpráv hodlá v objektu ponechat dnešní muzeum knihy, které je v majetku Národního muzea v Praze.
Kinští měli za příbuzné Švihovské, Šliky, Šchönborny, Dietrichsteiny, Nesselrody, Poniatowské, Martinice, Thurny ad., ale v současnosti např. i gruzínský rod knížat z Amilakvari.
Hlavní sídla rodu v Čechách
Žďár nad Sázavou, Sloup, Horažďovice, Kostelec nad Orlicí, Chlumec nad Cidlinou, Choceň, Heřmanův Městec, palác na Staroměstském náměstí v Praze
Hlavní sídla rodu v Čechách
Žďár nad Sázavou, Sloup, Horažďovice, Kostelec nad Orlicí, Chlumec nad Cidlinou, Choceň, Heřmanův Městec, palác na Staroměstském náměstí v Praze