Židovský památník byl v Černovicích odhalen na podzim roku 2002 a v některých aspektech se zásadně liší od známých státních památníků jako např. Terezín, Osvětim, Treblinka atd., které jsou umístěny na tzv. „autentických místech“, pozůstatcích genocidy spáchané na evropském židovstvu. Tato „centra smrti“ byla po válce využita jako „hotové památníky“ a stala se symboly vzpomínky na plánovitou vraždu.

Ke konceptu památníku patří, že osud každé oběti z Černovic, tedy i těch, kteří přežili, je individualizován a vyryt do jedné z pamětních tabulí pokrývajících Pamětní kameny. Třiapadesát kamenů lemuje tzv. Pamětní pěšinu, která je vedena od silnice přes louku ke hřbitovu. Pěšina přetíná louku tam, kde do roku 1942 probíhala cesta, po které se od města ubíraly židovské pohřební průvody. Rozdělení kamenů na protilehlých stranách pěšiny symbolizuje rozdělení obětí na pravou a levou stranu při selekci na život nebo smrt na rampě v Osvětimi.

Některé pamětní desky nesou ještě další jména a data rodinných příslušníků, kteří v Černovicích sice nežili, ale prokazatelně se společně se svými přímými příbuznými narozenými v Černovicích také stali oběťmi rasové vyhlazovací politiky. Takto zobrazené sloučení často roztržených rodin zároveň naznačuje prakticky nepředstavitelný rozsah a důsledky genocidy židovského obyvatelstva.

Významnou součástí památníku je dokumentační výstava, umístěná v bývalé márnici. Na stěnách renovované místnosti jsou panely s informačními texty a fotografiemi, které dokumentují vývoj a osud černovické židovské komunity, jakožto i historické pozadí dění od dob nejstarších do přítomnosti. Ve středu márnice se nad podlahou “vznáší" rozpůlený zuhelnatělý dřevěný kmen, pod ním se nachází urna s popelem a zbytky osvětimských krematorií. Tyto objekty ztělesňují holocaust.