Ořechy
aneb z výšky to vypadá jinak
Na počátku byly košaté ořechy, s větvemi (zatím neolámanými) sklánějícími se přes tři ploty k sousedům a na ulici, a proplétajícími se až do el. a tel. drátů.
Na konci mohly být jen pahýly (podle obvykle dobře informovaných zdrojů zase obrostou), nebýt Martina (živé stromy hájí, ač povalené nemilosrdně kuchá) a (kdo byl nahoře potvrdí) příšerné výšky zbylých větví, hrdě se týčící už mimo dosah 3x7 špriclového žebře.
A mezitím - pánové a dámy - spousta práce, CC se zase vyznamenal.Zejména oba honiči (Bendy a PeR, jednoho z nich jsme museli občas zavírat - tahali se o el.pilu).
Celkem bych to odhadoval (skoro) na dva kubíky rozřezaného dřeva (kdo nevěří, ať si to jde změřit - ležej' tam na zahradě, čekaj' dílem na spálení, dílem na odvoz do Nižboru a jsou to pěkné hromady). Další hromady větví a listí jsme hned pálili (MiM stavěl hranice jak pro čarodějnice).
Pracovní jiskra přeskočila i na naše fotbalisty, takže díky tomu smetli Bulhary, a pak už jsme se (hodinu před půlnocí) loučili.
A abyste věděli, tak já ještě v noci "dopaloval" zbylé větve, a když už nebylo co, tak jsem postupně odřezával větve z jedné (předem odepsané) hrušně, až ní nic nezbylo. Zato hromada žhavého popela dosahovala už víc než metr v průměru s výškou až do pasu (však mi taky ještě o den později přepálila zatoulanou prodlužovačku).
P.S. Ráno jsem našel i ten nůž ...
Kdo byl nahoře: PeR, MiM, VaM
Kdo byl dole: Map, MiP, HaM
Kde byly děti: PeM, MjP, KrP, ViM, AjM
(nikdo neví, zato byly pořádně naštvané, když jsme k večeru utahaní a finišující odmítli jejich skvělou bojovku ...)
Dětem se s lítostí omlouvám, ostatním vřele děkuji ...
© VaM, 9.10.2001