Choustník, hrad bergfritového typu, vyrostl v nejzápadnější části stejnojmenného hřebene s množstvím výrazných skalních masívů v období před rokem 1282, kdy je prve zmíněn jako sídlo Beneše z Choustníka. Čtyřpatrovou hranolovou věž chránila hradba kopírující obvod tohoto skalního útvaru. V jeho západní části byla vystavěna budova mázhaus, velká síň, paláce na půdorysu cca 20x10m. Hradní věž byla přístupná právě z paláce, nynější vstup z úrovně nádvoří je až pozdějšího data. Vstupní brána stála otočena k východu, vedl k ní delší pozvolna stoupající most, jehož pilíře jsou stále patrné.

Perličkou tohoto sídla je fakt, že se jednalo o tzv. dvojhrad – dle smlouvy mezi pány z Choustníka doslova “hrad mezi sebou rozdělený” a je to jediný u násdochovaný příklad šlechtického sídla, které má dva paláce a dvě věže, ovšem pouze jediné společné opevnění. Na části východní bašty vzniká nová menší věž, která tak posiluje obranyschopnost proti případnému útoku od východu.

Rod z Choustníka vlastnil hrad až do roku 1322; tehdy jej bratři Beneš a Jan z Choustníku výměnou přepustili Petrovi z Rožmberka, za kterého se hrad dočkal další přestavby. I když pod novým majitelem ztrácí rezidenční funkci, není rozhodně opomíjen, sídlí zde purkrabí s menší posádkou. Pro posílení východní části hradu se buduje nová hradební zeď. Ta ve své majestátní výšce směřuje až k dalšímu skalnímu suku na východě, odkud se vrací zpět a uzavírá tak nově vzniklé nádvoří. Přístupová cesta z této strany je nebezpečně pozvolná, je proto třeba stavět předsunuté opevnění. Zajímavé je, že východní část této 200m dlouhé hradby nemá ochoz s cimbuřím, je zakončena pouze strmou stříškou.

Za husitských válek byl rožmberský hrad logickým trnem v oku táboritů, zvláště pak když leží pouhých 15km daleko od města. Na hradě se usilovně pracuje na zdokonalení opevnění - buduje se parkánová hradba na jihu, východ posilují vystouplé bašty, hloubí se příkopy. Na dalším ze skalních suků na východě roste předsunutá hranolová věž o hraně cca 10m, která však byla směrem k hradu otevřená (aby se v ní případně nemohl opevnit nepřítel). Fortifikace hradu byla i dále na východ zesilována zdmi na jednotlivých skalních výstupcích. To vše bylo doplněno od jihu tzv. oborou – rozsáhlým valovým opevněním. Tento prostor sloužil např. jako sídliště vojska.

Nicméně se pevnému hradu, který byl naposledy opraven roku 1563, staly osudnými doby míru. Ještě r. 1593 byl hrad Choustník v relativně dobrém stavu, ale poté, co jej v roce 1597 Petr Vok z Rožmberka prodal Jiřímu Homutovi z Harasova, hrad chátral. Jako pustý byl Choustník označen již v roce 1614. V roce 1616 Jiří Homut umírá bez mužských potomků a majetek tak přešel na jeho dceru Zuzanu provdanou za Jana Černína z Chudenic, který nechal v osadě pod hradem postavit nový renesanční zámek, čímž definitivně odsoudil choustnický hrad k zániku.

Hrad chátra až do r. 1925, kdy Raul Rohan de Guémenée jeho zříceninu prodal Klubu českých turistů. Klub českých turistů pak zahájil proces postupné restaurace spojené s konzervací dochovaného zdiva, který pokračoval i v dalších desetiletích 20. století.