Hrad Hazmburk byl jeden z největších a nejpevnějších hradů své doby. Jelikož byl zároveň postaven na osamělém a 418 m vysokém čedičovém kopci sopečného původu, byl prakticky nedobytný. Byl dobýván vojsky Jana Žižky z Trocnova v letech 1424, 1429, 1431 a podle dochovaných pramenů nikdy nepadl.

Z archeologických výzkumů konaných na úpatí kopce vyplývá, že zde sídlili lidé již v mladší době kamenné (v letech 4600 až 4100 př.n.l.) a byl to lid kultury s vypíchanou keramikou, nicméně nemáme žádné důkazy o tom, že by byl obýván i vrchol. Z archeologických nálezů je dokázána existence hradiště na vrcholu ze starší doby železné. Není dokonce vyloučeno, že osídlen byl i samotný vrchol kopce Hazmburku. O tom však zatím nejsou žádné důkazy.

Počátky tohoto hradu nelze přesně historicky doložit. Hrad, jehož zbytky se dnes na vrcholu nacházejí, byl postaven zřejmě někdy kolem roku 1250, případně někdy v druhé polovině 13. století Lichtemburky. Žádná zakládací listina se ale nedochovala. V té době se nazýval Klepy. Že byl hrad postaven v této době se odhaduje podle podobnosti s hradem Osekem. Podle jiné teorie byl hrad postaven až koncem 13. století a byl založen králem Václavem II..

Pravděpodobně od roku 1300 byl majitelem panství Václav z Lichtemburka, který jej vlastnil až do své smrti. Jeho syn Hynek pak Klapý vyměnil s králem Janem Lucemburským za jiné statky. Král však již roku 1335 hrad a ves Klapý, tvrz a městečko Libochovice se čtyřmi vesnicemi prodal Zbyňku Zajíci z Valečka, který v roce 1336 vyměnil rodové panství Žebrák, pod které spadalo několik obcí, za královské panství Budyně, které obklopovalo hrad Klapý a rozhodl, že tady vybuduje nové rodové sídlo. Hrad Klapý výrazně přestavěl a rozšířil a později také přejmenoval na Hasenburg dnes Házmburk t.j. Zajícův nebo Zaječí hrad. Od roku 1341 se Zbyněk a jeho potomci pak píší jako Zajíci z Házmburku. Rod patřil ve 14. a 15. století k nemocnějším rodům království a jejich nedobytný hrad se stal významnou oporou krále a církve.

Házmburk byl několikrát přestavován a rozšiřován na pohodlné a důstojné sídlo a postupně zabíral celou nezalesněnou plochu kopce. Měl protáhlý tvar od západu k východu v délce 170 metrů a šířce kolem 30 metrů. Vstupní cesta procházela hluboko ve svahu první branou dolního hradu a potom stoupala k novému hornímu hradu. Ten byl opevněn novou hradbou ve tvaru kapky. Dolnímu hradu (předhradí) dominuje Černá věž. Je 25 metrů vysoká, oválná, postavená z místního tmavého čediče. Má v průměru 9 m a sílu zdí 2 m. Hornímu hradu vévodí hranolovitá Bílá věž, která je nahoře ukončena cimbuřím. Je vysoká 26 metrů a postavena ze světlého pískovce. Pravděpodobně byla obytná. Jádrem hradu byl patrový palác. Byly tu ještě další dvě palácové budovy a dodnes můžeme vidět také zachovanou cisternu na vodu s nálevkovitě rozšířeným ústím. Prostranství kolem věže obklopovaly hradební zdi v podobě obdélníka se zaoblenými rohy. Hlavní plášťovou hradbu obklopoval parkán, uzavřený dlouhou zdí a hradbou.

Koncem 15. století se stalo trvalé bydlení na hradě pro jeho majitele už nepohodlné a Házmburkové přesídlili do Budyně nad Ohří. Házmburk už nikdy nebyl dalšími majiteli obýván ani udržován. Ztrácel tím na svém významu a začal chátrat. Poslední vlastník z rodu Zajíců byl Kryštof Zajíc z Házmburka, který jej v roce 1558 prodal Lobkowiczům. K roku 1586 je hrad uváděn jako pustý. Po smrti Jana z Lobkowicz se v roce 1569 panství ujal jeho syn Jiří. V držení Lobkowiczů pak zůstalo do roku 1594.

Roku 1594 byl hrad zkonfiskován a do roku 1602 patřil králi, kdy ho i s libochovickým panstvím získal do doživotního užívání synovec bývalého polského krále Štěpána Bátoryho, vévoda sedmihradský.

V roce 1613 přešlo panství do vlastnictví Šternberků. Václav Vojtěch Šternberk se tohoto panství vzdal a roku 1676 je prodal Gundakaru z Dietrichsteina. V držení rodu Dietrichsteinů zůstalo panství až do jeho vymření. Poté v polovině 19. století přechází jejich majetek na spřízněný rod Herbersteinů. Roku 1849 se totiž dcera knížete Josefa Dietrichsteina provdala za Jana Bedřicha Herbersteina, který libochovické panství roku 1858 převzal. Rod Herbersteinů je pak vlastnil až do roku 1945.

V roce 1954 byl převeden pod správu státu a v roce 1994 začaly rozsáhlé sanační práce na jednotlivých dochovaných budovách a také zde proběhla elektrifikace. Bílá věž byla upravena na rozhlednu a je z ní krásný výhled na České středohoří. Od roku 1996 je hrad otevřen pro veřejnost.